Slova
Slova
Znám spustu lží a denně je slyším stále znova.
Znám spustu čistých pravd, ale všechno jsou to jen slova.
Znám stovky přání řečených do větru ,
co tiše sklouzly z lidských rtů.
Znám lidskou zradu i planý sliby,
tenkrát tak vážný bez pochyby.
Tak výžný, i já jsme uvěřila,
v lásku, o níž jsme už dávno snila.
Zbyly však jak každej tuší
jen šrámy na holčičí duši.
Bezpočet rán jsem pak sama vstávala,
a vzpomínky ze dnů slepovala.
Bezpočet nocí stála jsme na nohou,
pro bledou kometu letící oblohou.
Bezpočet těch slov jsem řekla snad
a desetkrát, stokrát, možná i tisíckrát
jsme uslyšela větu:"Mám Tě rád...", jak sladce umí lidé lhát...:(
Autora téhle básně bohužel neznám, jinak bych ho sem samozřejmě napsala.